Stromy lemující horskou říčku (Suchá Belá) kráčejí spolu s námi. Jen vítr v jejich korunách narušuje ticho věčného jejich mlčení. Do hladka vybělené kameny dovolují nám suchou nohou zdolávat vlnky a drobné peřeje, co s vlastní lehkostí na cestě své průzračná voda zdolává. Její šumění pohlazením pro duši může se zdát, avšak každým krokem na cestě tím malým světem mezi břehy, šumná píseň ta na intenzitě získává. Blíží se vodopád. Na řeku čeká dobrodružství...